Divergent Connection Orchestra - Transcendentální taneční večírek

třetí část z Cyklu několika diverzních forem

13.7.2018

Ponava stage

19 – 22h

Oslava tancem. Tanec jako vnitřní rituál. Ascenze ducha skrze rytmus hmotného těla.

Třetí diverzní formou pokračuje Divergent Connections Orchestra ve svém nezávislém kulturním tažení k příležitosti 100. výročí vzniku ČSR.

4 hodiny hudebního odevzdání, nefalšované lidské energie, síly a vůle. Groovy & beaty bez počítačů. Prostě DCO ve svém dalším extrému.

Exkluzivní gastronomická podpora: mistr NAMAZU Broken-Chef

Uvažme tanec jako spontánní řeč těla. Tanec ještě ve své mladé fázi, před jeho uvězněním do okovů „dospělé“, vykonstruované figurální exprese. Tanec jako primární tělesný projev vyššího duchovního prožitku, např. radosti. Svobodná tělesná reakce, intuitivní, pudový pohybový komplex. Nikoli tedy všeobecně vtištěná a přijatá matrice, jíž je soubor pohybů na efekt organizovaný a kontrolovaný.

No a nemůže to být ještě víc, než jen projev uvolnění, animality? Tanec jako forma respektování a (znovu)uvědomování si integrální povahy lidské bytosti: harmonická jednota hmotného těla s nehmotným duchem. A tedy tanec jako rituál, jako proces meditace, jako nástroj zkoumání, introspekce.

Mohl by to být také informační resp. komunikační kanál? Vědomě navozené spojení s… s čím? S vyšší spiritualitou? Uměli bychom si takový kanál naladit? A co bychom se z něj dozvěděli? Mohli/uměli bychom se ptát? Třeba i naprosto banálně - proč je „srdce Evropy“ zrovna naší rodnou zemí? Jaké má toto srdce Evropy frekvence? Známe je, rozumíme jim, souzníme s nimi? Nebo něco jiného? Nebo nic?

A nebo budeme mít jen tu radost z prostoupení rytmem, z tance delikátně jemného nebo naopak extrovertně divokého, ze svobodného pohybu samotného…

Nechť nastane oslava tancem!